Když se řekne únor, většina z nás si představí plískanice, šedé nebe a čekání na jaro. My jsme se ale rozhodli, že jaro nebudeme vyhlížet z okna, ale poletíme mu naproti. Naše cílová destinace? Sicílie. Ostrov, který je v únoru neuvěřitelný – je totiž zářivě žlutý. Nejsou to jen citrony, které se prohýbají pod tíhou plodů, ale jsou to miliony květů divokých mimóz a akácií, které lemují cesty jako přírodní ohňostroj.
Pojďte s námi prožít 6 nocí na ostrově, kde historie není jen v učebnicích, ale doslova vám křoupe pod nohama.
Logistické intro: Jak se tam dostat a nezbláznit se
Naše cesta začala ve Vídni. Proč Vídeň? Protože ze Schwechatu létají spoje, které vám umožní vidět svět za cenu víkendového nákupu v supermarketu.
Parkování bez stresu
Technicky vzato je parkování na letišti největší „žrout“ rozpočtu. My už roky sázíme na Mazur Parken. Je to kousek od terminálů, funguje tam zdarma shuttle bus a cena je oproti přímým garážím zlomková. Navíc mají web v češtině, což ulehčuje rezervaci.
Strategie nákupu letenek
Letenky jsme si vyhlédli na Pelikánovi, který je skvělý na srovnání časů a cen, ale finální kliknutí proběhlo na oficiálním webu Ryanair.
Rodinný hack s letenkami: Ryanair má systém, kde při cestování s dětmi máte vedle dítěte místo zdarma. Abychom s manželem ušetřili, dělíme nákup na dvě rezervace (1 dospělý + 1 dítě). Tím pádem neplatíme za výběr sedadel a sedíme tam kde si vybereme. Kufr si připlácíme jen jeden velký – v únoru na Sicílii nepotřebujete kožichy, vrstvy jsou klíčem. Celkově nás letenka vyšla asi na 8 000, což je stále dost. kdybychom nebyli limitováni jarními prázdninami, dostali bychom se mnohem níže.
Dny 1–2: Syrakusy a zlaté baroko jihu
Po příletu do Catanie jsme si vyzvedli auto. Technická poznámka: Na Sicílii nehledejte nejlevnější půjčovnu v zapadlém dvoře. Berte prověřené firmy přímo na letišti a vždy se silným pojištěním. Sicilské parkování je totiž kontaktní sport. My vyfasovali auto značky DR.
Ortigia: Srdce Syrakus
První dvě noci jsme strávili v Syrakusách. Bydleli jsme asi 300 metrů od ostrova Ortigia. Je to historické jádro, které je s pevninou spojeno jen pár mosty. Procházka Ortigií v únoru je balzám na duši. Není tu spalující žár, takže si můžete vychutnat Piazza del Duomo bez davů.
Historické okénko: Katedrála v Syrakusách je fascinující technický hybrid. Původně to byl dórský chrám bohyně Athény z 5. století př. n. l. Když přišlo křesťanství, Sicilané prostě zazdili prostory mezi antickými sloupy a udělali z toho kostel. Ty sloupy tam stojí dodnes – jsou o 1000 let starší než většina našich hradů! Celý ostrov Ortigia je malebný a protkaný úzkými uličkami plnými obchůdků, kaváren a canolli. Sladká trubička z křupavého těsta plněná čerstvou ricottou. Pravidlo č. 1: Nikdy si nekupujte cannoli, které už jsou naplněné ve vitríně. Těsto pak změkne. Pravý Sicilan vám trubičku naplní ricottou až před očima. A ten kontrast křupnutí a jemného krému? Mňam!
Noto, město z medu
Potom co jsme se vyspali a nasnídali v místní pekárně, jsme nasedli do auta a vybrali objevovat další krásy Sicílie. Naší první zastávkou bylo Noto. Pro fanoušky architektury a historie je to povinnost. Město bylo po totálním zemětřesení v roce 1693 postaveno „na zelené louce“ jako barokní projekt snů. Technicky vzato je to urbanistický unikát – široké ulice, logické uspořádání a budovy z měkkého vápence, který pod sluncem vypadá jako ztuhlý med.
Prošli jsme si hlavní třídu Corso Vittorio Emanuele a vystoupali na schody katedrály. V únoru tu byl božský klid. Žádné davy, jen pár místních u ranního espressa. Děti fascinovaly balkony paláce Nicolaci, které podpírají kamenné nestvůry, koně a lvi. Je to taková barokní zoo vytesaná do šutru. V Nottu jsme ochutnali také další sicilskou specialitu – arancini – Tyto rýžové koule jsou symbolem Sicílie. Název mají podle pomeranče (arancia). Je to rýže se šafránem, uprostřed s ragú nebo sýrem, obalená v trojobalu a usmažená. Byly výborné.
Insenatura delle Correnti – Kde se fackují moře
Z Nota jsme pokračovali dál na jih, až kam to silnice dovolila. Cílem byla Insenatura delle Correnti, zátoka u samotného jižního cípu Sicílie. Pokud si myslíte, že Sicílie je jen historie, tady vás příroda vyvede z omylu.
Toto místo je geografický a hydrologický úkaz. Právě zde se potkává Iónské moře se Středozemním. Každé moře má jiný směr proudu a jinou hustotu. Výsledkem je, že i za relativního bezvětří vidíte, jak se vlny uprostřed zátoky střetávají „čelně“. Je to fascinující podívaná – voda jako by nevěděla, kterým směrem má téct, a vytváří se tam neustálý bílý příboj.
Cesta na samotný ostrůvek Isola delle Correnti vede po úzkém betonovém molu. V únoru je molo pod vodu, takže na ostrůvek jsme se nedosatli, ale i tak to bylo naprosto magické. Na ostrůvku stojí opuštěný maják a stará vojenská budova.
Proč tam jet v únoru? V létě je tu hlava na hlavě. Je to místo, kde si vyčistíte hlavu a prostě jen koukáte na nekonečný horizont.
Večerní návrat do Syrakus
Unavení z větru a slaného vzduchu jsme se vrátili do Ortigie. Večer patřil zasloužené odměně. Procházka po ortygii při západu slunce a na večeři nesměla chybět sicilská pizza s pistáciemi a buffalou – mňam!
Dny 3–5: Palermo – Město kontrastů, loutek a stínů mafie
Další den jsme se vydali do Palerma. Cesta napříč ostrovem trvá asi čtyři hodiny. Krajina vnitrozemí je v únoru neuvěřitelně zelená a žlutá. V Palermu jsme strávili tři noci a bylo to málo.
Památky a kultura
Palermo je město památek, které jinde na světě neuvidíte. Katedrála v Palermu je mixem normanského, maurského a barokního slohu – takový historický architektonický dort. Vystoupali jsme na střechu katedrály, a kochali se krásnými výhledy.
Navštívili jsme Muzeum loutek (Museo Internazionale delle Marionette). Loutkové divadlo (Opera dei Pupi) je zdejší tradicí. Nejsou to malé loutky, ale skoro metroví rytíři v pravém kovovém brnění. Viděli jsme představení, kde se řinčí meči a loutkáři s nimi mlátí o pódium takovou silou, až se dětem tajil dech.(https://www.museodellemarionette.it/)
A pak je tu Muzeum mafie. Sicílie má svou temnou historii, o které se tu mluví otevřeně. Je to smutné, ale nesmírně poučné vidět, jak se město zbavilo nadvlády strachu a dnes je z něj moderní metropole. Muzeum je zdarma a je naprosto dechberoucí. (https://www.nomafiamemorial.org/)
Den 6: Catania – Noc pod dohledem Slona a Etny
Po městské džungli Palerma jsme zatoužili po přírodě. Cestou na poslední ubytování jsme vyjeli na Etnu. Etna je největší aktivní sopka v Evropě a i za naší návštěvy bafala jak stará dýmka. Cesta byla klikatá. Bylo fascinující sledovat jak se ze zelené a úrodné krjiny postupně mění na černou lávou pokrytou hmotu. Nahoře jsme pak oblékali vše, co nám přišlo pod ruku. Teploty stěží dosahovali bodu nula. Ale sálo to zato!
Slon a láva
Poslední noc jsme strávili v Catanii, městě postaveném z černé lávy. Ubytovali jsme se přímo na náměstí s výhledem na Fontana dell’Elefante. Slon, kterému místní říkají u Liotru, je vytesán z jednoho kusu lávového kamene. Podle legendy má moc krotit výbuchy Etny. Její přítomnost cítíte v Catanii na každém krohu. Dokonce i dlažba na ulicích je z černého čediče.
Ráno před odletem jsme si naposledy prošli náměstí s těžkým srdcem zamířili k letišti.
Proč jet na Sicílii v únoru?
- Žlutá barva: Příroda se probouzí a všechno kvete.
- Ceny: Letenky, auta i ubytování jsou na zlomku letních cen.
- Klid: Památky máte skoro pro sebe. Žádné fronty u loutek, žádné čekání na arancini.
- Počasí: Příjemných 15–20 stupňů je na chození po památkách ideální.
Sicílie v únoru není jen výlet, je to restart. Šest nocí uteklo jako voda, ale vzpomínky na žlutá pole a vůni ricotty v nás zůstanou do dalšího jara.
