Pokud existuje země, která vás dokáže v jednu minutu naprosto vytočit svou byrokracií a v druhou minutu si vás získat tím nejlepším jídlem na světě, je to Itálie. Letos jsme se rozhodli vyměnit letadlo za naše auto a vydali se na cestu přes rakouské Alpy. Cíl? Region Emilia-Romagna – místo, kde se historie mísí s vůní benzínu a mořské soli.
Připravte si espresso, protože tohle bude dlouhá jízda plná tipů, historických odboček a jedné nečekané lekce z italské farmakologie
Lugo: Strategický klid a stín hrdiny Baraccy
Lugo je malé městečko v regionu Emilia-Romagna. Proč? Vyhnete se hlučným turistickým pastím na pobřeží, ušetříte za ubytování a získáte autentický italský zážitek. Naše rána v hotelu začínala rituálem, bez kterého Itálie není Itálií: čerstvým cappuccinem a těmi nejnadýchanějšími cornetti (místní verze croissantů), které se vám doslova rozplývaly na jazyku.
I když je Lugo malinké městečko dostane svou historií. Dominantou města je velkolepá pevnost Rocca Estense, jejíž základy sahají až do 10. století. Procházet se kolem jejích hradeb a podloubí Pavaglione (obrovské čtvercové tržiště z 18. století) je jako listovat učebnicí dějepisu.
Kde se vzalo logo Ferrari?
Málokdo ví, že Lugo je rodným městem nejslavnějšího italského leteckého esa první světové války – Francesca Baraccy. Baracca si na svůj letoun maloval symbol vzpínajícího se černého koně (Cavallino Rampante). Po jeho smrti darovala jeho matka tento symbol Enzovi Ferrarimu pro štěstí. Ano, ten legendární koník na kapotách nejrychlejších aut světa má svůj domov právě tady v Lugu! Na náměstí stojí Baraccův impozantní památník a v jeho rodném domě je fascinující muzeum, které nadchne každého milovníka techniky a letectví.
První výpad k moři: Lido Adriano a nečekaný suvenýr
Z Luga je to k Jaderskému moři jen kousek, a tak naše první cesta vedla do letoviska Lido Adriano. Pokud si pod pojmem „italské léto“ představíte nekonečné šiky barevných slunečníků, jemný teplý písek a šumění moře, Lido Adriano je přesně to místo. Jedná se o vyloženě letní letovisko, plné barů, pláží a apartmánů.
Moře bylo lákavé a naše Oli, jako správný vodní živel, trávila pod hladinou víc času než nad ní. Potápění, lovení mušlí, radost… jenže večer přišel střet s realitou. To, co začalo jako nenápadné zalehnutí, se během pár hodin změnilo v řezavou bolest. Diagnóza byla neúprosná: akutní zánět středního ucha. V ten moment jsme ještě netušili, že nás čeká noční detektivka v ulicích Bologni, hledání lékárny během státního svátku a objev zázračných kapek Anuran, které u nás v lékárničce prostě nenajdete. Ale o tom, jak nás zachránila italská farmacie, vám napíšu v další části.
Detektivka v Bologni: Ferragosto a lékárenský zázrak
3. den naší návštěvy Itálie byl jasný – přesunout se do Imoly a sehnat kapky do uší. Jenže osud (a italský kalendář) chtěl jinak. Byl státní svátek 15. srpna Ferragosto, což je zároveň katolický svátek Nanebevzetí Panny Marie. V Itálii svátek znamená, že se zastaví čas. Všechno je zavřené, ulice jsou tiché a vy marně hledáte pomoc. S plačícím dítětem v autě jsme se vydali směr Bologně. Nakonec nás totiž zachránilo obrovské nákupní centrum na okraji města, kde se nacházela jediná otevřená lékárna v celém okolí.
V Česku jsme zvyklí, že na zánět ucha dostanete antibiotické kapky jen na předpis po hodinách v čekárně na pohotovosti. V Itálii? Stačí říct „infiammazione dell’orecchio“ a lékárník vám s klidem podá Anuran. Jsou to kapky s antibiotickou složkou, které fungují téměř okamžitě. Stály pár eur a doslova nám zachránily zbytek dovolené.
Imola: Město, kde to žije (nejen) na okruhu
Po ubytování v Imole se naše skupina rozdělila podle zájmů. Kluci potřebovali moře, takže vyrazili na pláž, zatímco my „holky“ jsme zvolily jiný druh terapie – nákupy. Itálie je v létě rájem výprodejů a nechat tam ty stylové kousky by byl hřích. Nakonec jsme si zašly na gelato a počkali na to, až se kluci vrátí z koupačky.
Večer jsme si ale společně prošli centrum Imoly. Většina lidí si pod tímto názvem vybaví jen Formuli 1 a okruh Autodromo Enzo e Dino Ferrari, ale centrum je dechberoucí. Prošli jsme se kolem Palazzo Tozzoni a obdivovali středověké hradby. Imola má v sobě takovou tu poctivou italskou eleganci bez zbytečného pozlátka.
Cesta do Santarcangelo: Keramika a kopce
Po dvou dnech v Imole jsme opět nahodili kufr do auta. Naší další zastávkou byla Faenza. Pokud máte doma rádi hezké bydlení a doplňky, tohle město nesmíte minout. Faenza je světovým centrem keramiky. Místní náměstí Piazza del Popolo je lemováno podloubími, kde byste mohli strávit hodiny jen pozorováním lidí u sklenky vína.
Naše další ubytování na tři noci bylo v Santarcangelo di Romagna. A tady se nám na chvíli zastavilo srdce – v tom nejlepším slova smyslu. Tohle město je jako z pohlednice. Historické jádro na kopci, úzké uličky, květiny v oknech a úžasný klid.
- Pláž Torre Pedrera: Z města je to k moři jen 20 minut autem. Je to ideální kombinace – přes den se péct na pláži a večer se vrátit do chladivých kamenných uliček historického města.
- Verucchio: Udělali jsme si výlet do tohoto městečka na kopci. Verucchio je považováno za jedno z nejkrásnějších míst v regionu. Výhled z pevnosti Rocca Malatestiana vám vyrazí dech – vidíte odtud celé pobřeží až k Rimini a na druhé straně vrcholky Apenin.
- Rimini: jeden večer jsme si udělali výlet do Rimini, prošli si hlavní centrum dali si výbornou pizzu k večeři.
Poslední etapa: Bertinoro, Cesenatico a Forli
Cesta k našemu poslednímu ubytování ve Forli (opět na 3 noci) byla jedna velká vyhlídková jízda.
- Cesena: Krátká zastávka v Ceseně nás utvrdila v tom, že italská architektura nemá chybu.
- Bertinoro: Zastávka, která nás nadchla. Město vína a pohostinnosti. Překrásné uličky a dechberoucí výhledy. Ne nadarmo se tomuto městu říká terasa Romagny
- Cesenatico: Tady jsme se cítili jako v Benátkách, ale bez těch davů. Kanál plný historických lodí s malovanými plachtami je neuvěřitelně fotogenický. pláž i promenáda jsou nádherné. Jedná se o turistické město plné vůní a úžasného gelata. Bohužel nám nevyšlo počasí. Do auta jsme z pláže doběhli za deště. A já si pro sebe píšu – tady se vrátíme.
Varování: Tygří komáři – malí, ale úderní
Musím zmínit i jednu méně romantickou věc. Celý region Emilia-Romagna bojuje s tygřími komáry (Aedes albopictus). Jsou agresivní, útočí i přes den a jejich kousnutí fakt svědí. Jsou to „technicky“ zdatní lovci, kteří se do Evropy dostali v pneumatikách z Asie a bohužel se jim tu velmi daří.
Naše rada: Nespoléhejte na repelenty z domova. Kupte si v místním supermarketu (např. Coop nebo Conad)
Závěrečné ohlédnutí
Itálie autem vám dává svobodu. Svobodu zastavit v zapadlém městečku, svobodu ujet před komáry nebo svobodu hledat lékárnu v Bologni. Region Emilia-Romagna není jen o moři, je o vrstvách historie, které odkrýváte s každým ujetým kilometrem.
Domů jsme se vraceli unavení, ale s kufrem plným olivového oleje, pistáciového krému, balsamica, vína a hlavně se vzpomínkami, které nám nikdo nevezme. I ten zánět ucha k tomu patří – aspoň teď víme, že v Itálii se o vás postarají i o státním svátku.
